Vánoce, čas změn (prosinec 1989)

-----------------------------------------------------

Věci se zase daly do pohybu. S blížícíma se Vánocema to ani nemohlo být jinak. Po několika měsících jsem se odhodlal a dal jsem na farmě výpověď. Bylo mi jasný už na začátku, že to bude dočasná nouzovka. Sice to celkem neslo, mám už dost našetřeno, ale na svatbu to bude chtít ještě víc a hlavně

Návrat do Bradavic (říjen 1989)

---------------------------------------------

Minulý týden jsem se na ministerstvu dozvěděl, že v Bradavicích nějaký profesor otevírá kurz kouzelnické řemeslné výroby pro veřejnost. Samozřejmě mě to zaujalo. Mohlo by mi to pomoct rozjet konečně pořádně obchod tak aby byl pořádně ziskovej a mohli jsme si s Nikou najít pořádný bydlení. Bez váhání jsem

 Zásnuby (září 1989)

------------------------------

Ano. Už je to tak. Když jsme s Nikou slavili druhý výročí, tedy výročí dvou let co jsme spolu, uvedomil jsem si, že ji miluju a nikdy už nechci žádnou jinou. Proto jsem se odhodlal k tomu zatím největšímu a nejdůležitějšímu rozhodnutí v mým životě. Požádám ji o ruku. Dneska už můžu napsat že jsem ji o ruku požádal, ale nepředbíhejme.

Už

Nudný život dospěláka (červenec 1989)
-------------------------------------------------------

Už jsem málem zase přestal udržovat tenhle deník. Ale to by byla škoda. Ikdyž teď je tady čím dál větší nuda. Tak kde začít. Od posledního zápisu se samořejmě vrátili studenti z Bradavic. Byl jsem se za nima podívat na nádraží v Prasinkách, abych si připomněl, jak super to bylo jezdit do Bradavic

Štěňata, vetešník a skřín (květen 1989)
-------------------------------------------------------

Tentokrát začnu od konce nejzajímavější novinkou. Už je to celkem dlouho, co jsem šel venčit večer Girlu a ukázal se tam Brock. Zdejší pes. Vždycky plnej energie a rád o sobě dává vědět. Asi zavětřil Girlu, protože přisprintoval a hned se kolem ní začal motat. Proč asi každýmu došlo.

Nová práce (březen 1989)
-----------------------------------------

Tak zas po pár dnech se vracím k zápisu. Od minule se toho změnilo celkem dost. Především jsem v Kotli narazil na jednoho farmare. Představil se mi jako John Wealthy. Slovo dalo slovo a dozvěděl jsem se, že mu z farmy odešli skoro všichni pomocníci. No a já s Nikou hledáme práci. Tomu se říká štěstí. Ještě ten večer

Začíná se dařit? (únor 1989)
-----------------------------------------

Tak konečně to začíná vypadat trochu míň černě. Neříkám hned rúžově, ale rozhodně je to lepší než příjezd do Londýna a setkání s našima. Předevčírem jsem se byl na Příčné zeptat na práci. Hosteska se chvíli prohrabovala v papírech a nakonec přišla s nabídkou brigády na úklid příčné ulice za pět srpců. Přišlo mi

První den na vlastních nohách (únor 1989)
---------------------------------------------------------------

Dneska budu pokračovat tam, kde jsem minule skončil. Tedy příjezdem do Londýna. Už to, že jedeme do Londýna sami a po vyloučení bylo nepříjemný. To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká. Sotva jsme dorazili do Kotle, už tam čekali moji rodiče. Tedy ... teď už ne moji. Sotva nás

Všechno dobré jednou končí (březen 1989)
--------------------------------------------------------

Tak a je to tady. Asi ve třeťáku jsem si uvědomil, že jednou dokončím studium a už se do školy nevrátím, ale nikdy by mě nenapadlo, že to bude takhle.

Takže ... vrátil bych se o tři měsíce zpátky. Byl zrovna silvestr '88. Tedy 31.prosinec '88.

No při odjezdu na "párty

Letecká nehoda na koštěti (únor 1985)
--------------------------------------------------
Na koště už opravdu nikdy nesednu s hlavou plnou problémů a otázek. Asi před měsícem jsem sedl na koště trochu vynervovanej z lektvarovýho klubu, ve kterým jsem nebyl schopnej ani jednou uvařit ten lektvar, mám pocit, že zrovna ten den jsem taky zjistil, že Daisy utekla z ošetřovny pěkně nachcípaná