Letecká nehoda na koštěti (únor 1985)
--------------------------------------------------
Na koště už opravdu nikdy nesednu s hlavou plnou problémů a otázek. Asi před měsícem jsem sedl na koště trochu vynervovanej z lektvarovýho klubu, ve kterým jsem nebyl schopnej ani jednou uvařit ten lektvar, mám pocit, že zrovna ten den jsem taky zjistil, že Daisy utekla z ošetřovny pěkně nachcípaná a nepamatuju se nad čím ještě jsem to přemýšlel. Naštěstí. Ale bylo toho víc. Před večeří jsem si vzal koště, řekl Junitovi, že dojdu na večeři nebo rovnou na kolej a šel jsem se na střechu proletět. Chvíli jsem lítal nad střechou hradu a kličkoval mezi věžima. Bylo to nádherný a už jsem měl skoro čistou hlavu, když jsem se probral na zemi pod jednou věží. Nemohl jsem si stoupnout na nohy a šátkem mi prosakovala krev, jak jsem si šáhl na čelo, který mě pěkně bolelo. Co si pamatuju, tak jsem zkusil párkrát zavolat o pomoc, ale nikdo mě asi neslyšel. Co jsem taky čekal kolem večeře na střeše. Přesně ani nevím jak jsem naboural do té věže. Možná to bylo jenom tmou, ale spíš bych řekl, že jsem se na chvíli zamyslel a nestihl jsem pak uhnout. Raděj ani nechci vědět, jak jsem padal dolů. Po chvíli jsem usnul, předpokládám, že z toho jak jsem krvácel, mrazu a možná i kvůli tomu jak jsem se praštil do hlavy.
Co si pak pamatuju tak až jak jsem se probral asi druhej den někdy odpoledne myslím. Mám to trochu zmatený. Byl jsem na ošetřovně a byl tam ještě Ben a Daisy. A Say taky. Ta tam byla s mononukleózou nebo s čím. Ale nechápu, že tam pustili Daisy. Co mi pak Say říkala, tak mě viděla dokonce ještě ten večer, sotva mě Ben spravil zlomeniny a zastavil krvácení z hlavy. Chudák Daisy. Takhle mě teda vidět nemusela. I když aspoň už ví, jakej mám o ni strach každou chvíli. Ta se totiž vrhá bez přemýšlení do takových nebezpečí... No zlomeniny umí Ben léčit fakt dobře. Ani jsem nepoznal, že jsem nějaký měl. Ale nějak si asi nevšiml naraženýho hrudníku, nebo to možná nejde ani tak lehce léčit kouzlama. Každopádně jsem si na ošetřovně podle mě poležel ten měsíc právě kvůli tomu. Ještě teď ho občas slabě cítím. Ale jeden profesor, nebo ošetřovatel co se tam o mě taky staral, tak mi dal lahev antibolu. Ne že bych neměl na koleji pěknou zásobu, ale kdo ví v jakým je ten stavu a navíc by mu mohlo být divný, kdybych ho odmítl. Je ale fajn, že mě i nechal opravit koště. Po tom nárazu bylo celkem dotlučený. Už bych ho pomalu zkusil jak po té opravě lítá. Ostatně už ani není venku sníh. Přišlo jaro, takže sníh zase vystřídalo bahno.
Jako naschvál je ale, že sotva se dostanu na ošetřovnu tak byl turnaj v souboji, pořádně se otřásl hrad kdo ví proč a do sklepení se dostala voda. No na druhou stranu, už jsem se byl podívat v chodbě, co se po těch otřesech odkryla. Je v nejvyšším patře a je tam pár místností přístupných a dá se od tama jít i na střechu. Fakt pěkný místo. Mohl bych tam chodit místo mé oblíbené věže, kam chodí čím dál víc lidí. No a v zaplaveným sklepení už jsem se byl samozřejmě taky podívat. Vypadá to, že to pěkně odnesl Filchův kabinet i kabinet ropuchy. Škoda ale, že Snape má kabinet tak vysoko. No v nejhorším mu trochu pomůžem s výzdobou. Zase. No to je asi tak všechno co stojí za zmínku. Kdyžtak ještě něco připíšu, kdybych si vzpomněl.