Začíná se dařit? (únor 1989)
-----------------------------------------

Tak konečně to začíná vypadat trochu míň černě. Neříkám hned rúžově, ale rozhodně je to lepší než příjezd do Londýna a setkání s našima. Předevčírem jsem se byl na Příčné zeptat na práci. Hosteska se chvíli prohrabovala v papírech a nakonec přišla s nabídkou brigády na úklid příčné ulice za pět srpců. Přišlo mi to sice málo na ten nepořádek, ale každej srpec dobrej. Zapsala si mě a dala mi papír s potvrzením a řekla ať přijdu zítra. Tak první drobný přivýdělek aspon na oběd by byl.

Dál jsem se vydal do vetešnictví s nadějí, že třeba budou mít otevřeno. A opravdu. Stal se zázrak. Sice to uvnitř vypadalo jako uprostřed přestavby, ale pan prodavač byl jako vždy usměvavý a vstřícný. Celkem se tomu divým. Sám mi říkal jak se kšefty nedaří, že všichni nakupují jen nové věci, protože mají peněž dost. Asi mu udělám reklamu o prázdninách. Jídlo sice do ledničky neschováme, ledničku měl za víc jak 20 galeonů, a stejně tak i vana byla nad naše možnosti, asi 25 galeonů, ale židli s nerezovým hrnkem a dvěma talířema jsem uhrál na galeon a jeden srpec. Ta židle teda bude potřebovat pořádně opravit, ale lepší něco než nic.

Už tenhle úlovek mi zlepšil náladu a co teprv ten překupník s nábytkem, na kterýho jsme narazili v Kotli. Potřeboval pomoct, tak jsme mu s vidinou pár srpců kývli a šli jsme s ním k náměstí do skladu. Měl tam asi padesát krabic, který potřeboval odnést už nevím proč do jinýho skladu ve vedlejším domě. Sice nám to dalo dost zabrat, hlavně Niku obdivuju, že to zvládla. Byly ty krabice dost těžký. Aby taky ne, když byly plný rozloženýho nábytku. Samý dřevo. No ale povedlo se nám to odnosit, ikdyž už byla dávno tma, a odměna nás pořádně překvapila. Ptal se co bychom tak chtěli a první co mě napadlo byla postel. Aby ne. Pozdě večer, minulou noc jsme spali ve stanu ve spacáku a nebylo to nejpohodlnější. No ale zpátky k věci. Hnedka z něj vypadlo, že zrovna jednu starou postel má vedle. Pořádná velká a pěkná postel, navíc jak jsme si dneska potvrdili tak pořádně pohodlná. Až na to potrhaný prostěradlo. A jenom za pět galeonů nám ji nechal za tu pomoc.

Takže teď už spíme na posteli. Akorát sehnat nový prostěradlo a peřinu. Dál na seznamu byla práce. Po první noci v pohodlné posteli a vyřízení pošty, Ala se Say se ozvaly. Bylo fajn si přečíst zprávy z Bradavic. Sice se tam prý nic zajímavýho neděje, ale i to člověku vyvolá vzpomínky na ty super roky na škole. Bez starostí. Tak teda po poslání balíčku po mé sově Kim, jsme šli na Příčnou. Hosteska v kanceláři správy Příčné měla asi plný ruce práce. Než jsme se na ni doklepali, stihl jsem si vedle v papírnictví koupit obálku, abych mohl napsat jmenovitě Benjímu. Jsem zvědavej jak pokročil s týmem a jaký je to v nebelu beze mě. Hrozně se mi po spolce a mé ložnici stýzká. Když si vzpomenu jak jsme ji z kolejního fondu zařizovali ... do teď tam jsou ty medvědí kožešiny co jsem si jako jednu z prvních věcí přál.

Trochu jsem se zamotal, tak udělám novej odstavec. Takže. Nakonec jsme se už pozdě odpoledne doklepali na správu Příčné, dostali jsme sud s vodou a pár hader a dali jsme se na úklid. Já začal drhnout zem mým oblíbeným čistícím kouzlem a Nika vzala hadru a šla utírat okna a lavičky. Vlezl jsem i do pár obchodů a nabídl jim úklid. To taky přineslo pár srpců. A každej srpec dobrej, když nám hosteska slíbila jen 10 srpců dohromady. S úklidem chodníku a obchodů jsem byl relativne rychle hotovej, tak jsem šel pomoct Nice s oknama a lavičkama. Když jsme končili, byla už pěkná tma a hosteska zas neotevírala. Tak jsme si skočili pro jídlo do Kotle. Košík s několika koláčema, sušenkama a nějakým ovocem za 10 srpců. No jo. Zní to jako když si člověk za celý odpoledne vydělá jen na to jídlo na ten den. Ale od prodavačů káplo 9 srpců a od hostesky jsme nakonec dostali celej galeon. Není to nic extra, ale aspoň bude na opravy toho postaršího nábytku.

Protože už bylo pozdě večer, přemístili jsme se na naše oblíbený tábořiště za Godrikovým dolem, postavili stan a ... popřáli si hezkýho valentýna. Sice bez plesu a stylové výzdoby, i ta romantická hudba nám chyběla, ale co je komu do toho, když je s tou nejhezčí, nejtolerantnější a celkově prostě nejlepší holkou pod sluncem v tak pohodlné posteli. Navíc už jen a jen naši v našem vlastním stanu. Přeci jen na tom dospěláckým životě jsou i fajn věci.