Dlaždičoun u Snapa (listopad 1984)
--------------------------------------------
Tak konečně po dlouhé době se náš klub pustil do nějaké akce. Na hodině péče o kouzelný tvory, už před pár týdny (no něco přes měsíc), která byla celkem blbá s nic moc profesorem a navíc zase venku v tom mrazu, jsme si ukázali zajímavá zvířata. Dlaždičouny. Vypadají jako přerostlá fretka a umí mluvit. Teda říkají většinou jen krátký fráze, ale hlavně jsou hezky sprostí. Už při hodině mě napadlo, že by bylo fajn jednoho strčit Snapovi do kabinetu, ale říkal jsem si, že dostat takovou ukecanou potvoru v noci přes hrad do sklepení nebude zrovna sranda, navíc kdo ví, jestli bychom stihli naplánovat akci s klubem. Vzhledem k tomu, že i první schůzku jsme plánovali dobře dva měsíce.
Večer na koleji v pokoji ale přišel Junit se stejným nápadem a po chvíli přemýšlení jsme se oblíkli do klubové uniformy a dali se na cestu na pozemky. Přes střechu a kolem sochy hrbaté čarodějnice jsme tam doběhli za pár minut. I když jsme se trochu zadýchali. Pak ale přišla ta těžší část. Chytit jednoho dlaždičouna do klece. Přelezli jsme ohradu a Junita napadlo, znehybnit je kouzlem co jsme se zrovna naučili v obraně. Bylo hodně těžký se trefit. Sotva jsme na ně vytáhli hůlky, začli kvičet a běhat jak pominutí. Znehybňovací kouzlo jsme použili snad stokrát a z toho asi jen desetkrát možná dvacetkrát jsme se trefili do dlaždičounů. Když nepočítám udržování jich znehybněných. Když se nehýbali tak bylo lehký se trefit. Ještě těžší bylo je dostat do klece. Když se hýbali, tak mi hned vyskočili z ruky a když byli znehybněný, tak sem je tam zas nemohl dat jak byli ztuhlí.
Nakonec se nám povedlo, ani nevím jak, dostat jednoho dlaždičouna do klece a to pak byla sranda běžet s ním ke Snapovu kabinetu. Už si moc nepamatuju kudma jsme běželi, ale asi kolem hrbaté čarodějnice do sklepení. Tama je to celkem blízko. Stejně se ale divím, že nás nikdo nechyt, ani Filch, kterej má kabinet za rohem. Při tom ten prcek celkem vyváděl. Když jsme doběhli ke Snapovu kabinetu, objevil se další zádrhel, kterej jsme nepromysleli. Jak otevřít dveře Snapova kabinetu. Naštěstí měl po kapsách Junit několik hnojůvek, tak je postupně cpal do zámku a odpaloval. Ani už nevím kolik jich tam nechal bouchnout než se ty dveře otevřely. Pak přišla na řadu nejlehčí část. Vypustit dlaždičouna ve Snapove kabinetu a zmizet od tama. Naštěstí Snape asi tvrdě spal, protože sotva jsme ho vypustili, toho dlaždičouna, začal zas nadávat. A to on umi. Rychle jsme za sebou zabouchli a vystřelili na kolej. Já i junit jsme běželi každej jinudy.
Pokud si pamatuju, já běžel chodbou Salazara Zmijozela. Vyběhl jsem z východu v šestým patře, jen jsem se letmo rozhlídl a utíkal ke schodům. V půlce schodů už u koleje jsem se ale prudce zastavil. Slyšel jsem dítě. Asi ta Benova holčička. Otravovala tam určitě buclatou dámu. No jo. Jenže to byla jediná cesta na kolej a ta malá tam určitě nebyla sama. To mi pak Junit potvrdil. Ten vyběhl z chodby v sedmým patře a sotva se přiblížil ke koleji, všiml si Aquarina. Naštěstí utekl dřív než ho mohl Aquarin poznat, navíc v té tmě co tam večer je ho nemohl v klubové uniformě vidět. Přesně na to taky ta uniforma je. Následujících několik minut, jsme oba čekali, až se uvolní cesta na kolej. Já se schoval v bočních chodbách v šestým patře kolem schodů ke koleji a každou chvíli se schovával před krokama co jsem slyšel a taky mě celkem často vyplašil nějakej duch. Muselo to být tak dvacet minut, než jsem zaslechl tu malou holku asi i s Aquarinem u portétu od chodby před jeho kabinetem a rychle jsem vyběhl na kolej. Chvíli přede mnou tam vběhl i Junit, takže buclatá ani nespala moc tvrdě a celkem rychle jsem ji probudil.
Byla to super akce. A hezky impulsivně naplánovaná. Ale taky to byla první akce s pořádnou dohrou. Snape se musel pěkně naštvat, takže akce splnila účel, protože druhej den byla ve velké síni cedule, že hledá vyníka co mu udělal nepořádek v kabinetu. Ani slůvkem se nezmínil o dlaždičounovi, ale asi mu to tam hezky rozházel a s trochou štěstí se mu tam i ... no ulevil si tam. Škoda, že jsem ten bordel neviděl. Akorát že nabídl odměnu za informace o pachatelích. Naštěstí nás ale nikdo neviděl, takže nebyl nikdo, kdo by mu jen naznačil, kdo to byl. I když se po pár dnech ta tabule přemístila k našemu stolu, takže mu asi nějakej blbec ze zmijozelu řekl, že v tom mám prsty. Našel by se někdo, kdo by to na mě mohl chtít hodit. Isaac Jernom se myslím jmenuje. Ale ať to byl kdokoli, Snapa asi nepřesvědčil. Ten si mě totiž ani nezavolal rozhlasem, ani si mě neodchytil. Asi mě chtěl akorát znervóznět tou cedulí abych se přihlásil, ale tohle na mě rozhodně neplatí. Určitě si do teď láme hlavu, kdo stál za tou nejlepší akcí studentů za poslední čtyři roky a musí ho pěkně štvát, že jsme vyvázli bez trestu.